Viktor Janiš vs Vidlák (Vidlákovy Kydy)
Na FB na profilu Vikotora Janiše se proběhla něco jako debata s Vidlákem. Šlo původně o 2 FB posty VJ reagující Vidláka, na které v komentářích pak komentářích Vidlák zpět reagoval.
Tato debata/reakce mě docela zaujala, tak si ji vytahuji sem jako (snad) správně seřazený text.
Zdroje tohto textu tedy:
Viktor Janiš poprvé (reagující na Moje děti vám nedám!) :
Jestli je tu jeden hlas, který dokáže vyjádřit mínění antisystémových sil (nebo "Alternativy", jak si říkají), je to Vidlák a jeho blog Vidlákovy kydy.
Stylizuje se do polohy lidového mudrce oplývajícího zdravým selským rozumem, konzervativního člověka, který nad všelikými západními vymyšlenostmi jen nevěřícně kroutí hlavou.
Nic, co by bylo bůhvíjak intelektuálně inspirativní, spíš taková hutná svodka toho, co si asi tak myslí antisystémové síly na Václaváku, jen to nedokážou tak pregnantně vyjádřit.
V posledních vyjádřeních o náčelníku našeho generálního štábu Řehkovi a o Ukrajině přišel s pozicí, která je rétoricky velmi účinná, uvěřitelná a zároveň úplně mylná:
"Já mám tři syny. Tomu nejstaršímu je třináct. Nedržel jsem je v náručí, abych je obětoval za evropské hodnoty. Nebděl jsem nad nimi v noci, abych je dal za rozšíření NATO na východ. Neposílal jsem je do školy, aby pak jednou měli krásnou náhrobní desku na vojenském hřbitově.
Mám také dvě dcery. Té nejstarší je patnáct. Nevychovával jsem jí proto, aby jednou s malým děckem oplakávala manžela."
V jádru téhle pozice je několik předpokladů.
1) Konflikt na Ukrajině se na nás nijak netýká, nestojí za to, abychom na něj obětovali jakékoli lidské či materiální zdroje.
2) S Rusy se dá dohodnout (ostatně sdílejí přece spíš mé konzervativní hodnoty, ne ty zvrácené západní) a Rusové tyto dohody dodrží.
3) Kdyby nebylo válečných štváčů v Vólstrýtu, už dávno mohl být mír.
Spousta lidí tomu věří.
Jsou to přesně ty lidi, kteří vytěsnili všechna ostatní nepohodlná fakta, nebo se se je ani nepokusili zjistit.
Ve zkratce: v reakci na vlnu barevných revolucí ruská věrchuška cca od roku 2012 zintenzivnila protievropskou propagandu (autokratům se vždy lépe vládne, když vytvoří dojem obležené pevnosti). Z Evropy se stala Geyropa, NATO svými pikli ohrožuje teritoriální integritu RF, takže preventivní úder vlastně není až tak od věci. Zároveň se ruská společnost od invaze do Gruzie militarizuje, Serďukov reformuje armádu (ovšem bez ohledu na velké korupční hráče, takže je nakonec odvolán). Stále častěji se v ruských médiích opakuje fráze „můžeme si to zopakovat“ (čímž se míní pochod do Berlína). Ruská vláda se cíleně připravuje na sankce, které zákonitě přijdou po anexi Krymu a rozpoutání lokálního konfliktu na Donbase, kde nikdy nebyly autentické iredentistické síly, zato na vrcholu konfliktu přes 10 tisíc neoznačených „zelených mužíčků“.
Invaze ze 24. 2. 2022 měla být završením těchto snah a další krok k obnově někdejšího sovětského impéria. Jedním z nepřijatelných požadavků před invazí byla redukce NATO do poměrů před rokem 1997.
V tu chvíli měli lidé jako Vidlák poněkud zbystřit.
V březnu 99 byla do NATO přijata Česká republika.
A jen díky jadernému štítu NATO a závazku kolektivní obrany už Rusko dávno nenapochodovalo do Pobaltí. Případně dál – Rusko se stávajícími hranicemi nenechá vázat a rozumí jen síle.
Chápu Vidláka, že nechce přijít o své syny. To asi nikdo.
Nechápu Vidláka v jeho odmítání „evropských hodnot“. Jsou tytéž hodnoty, které jemu a jeho rodině zajistily mírovou dividendu posledních 70 let.
Jenže… pokud nebudeme tyto hodnoty, třeba respekt k nedotknutelnosti jednotlivce a respekt k jeho právům, připraveni hájit, v krajním případě i silou zbraní, pak se staneme součástí ruského světa – a v Buče, Izjumu, Mariupolu v Chersonu jsme viděli, co TOHLE znamená.
Abych parafrázoval Vidláka: „Mám syna a dceru, synovi je dvanáct a dceři osm. Nevychovával jsem je, aby syna při výslechu ohledně otcových protiruských postojů mučili elektrickým proudem a udusili ho v plynové masce. Nebděl jsem nad dcerou v noci, aby mi ji hromadně znásilnila četa Burjatů.“
Protože tohle je prosím dnes Русский мир.
Vidlák v komentářích:
Většinou mě hned smažou, ale zkusím jednou hodit hrách na stěnu... Pánové a dámy, vám nezatrnulo, když jedna ukrajinská raketa trefila Polsko a už to vypadalo na aktivaci článku 4 a následně článku 5? I když Poláci od první minuty věděli, odkud ta raketa přiletěla? Mně to tedy vadilo docela dost. Tak moc, že jsem napsal svůj text. Nemyslím si, že sto tisíc ukrajinských mrtvých (jak řekla Leyenová) stojí za to území. Nemyslím si, že Ukrajina tento konflikt může vyhrát a i kdyby ano, tak nás to jen přiblíží k ruské jaderné odpovědi. Nesdílím váš postoj, že hranice jsou něco tak posvátného, že stojí za to obětovat celý národ. A nemyslím si, že by Rusko na Ukrajině zajímalo něco jiného, než riziko vzniku základny NATO. Už v roce 2014 jsem tvrdil, že Ukrajina má vedle Ruska jen dvě možnosti. Buďto být přátelská, nebo zničená. Je hrozně hezké se nad tím pohoršovat, ale realita jde přesně tímto směrem. Nějaká bilance ztrát, škod a zisků se zpravidla dělá až po válce. A málokdy se ukáže, že se válka vyplatila. A já si myslím, že vašim dětem mnohem víc hrozí, že budou muset válčit někde tam na Ukrajině, až budou všichni bojeschopní Ukrajinci mrtví, než že by jim ublížili Rusové, kteří došli až sem. A promiňte mi, na tohle vám děti nedám. Jestli chcete, dejte je vy.
Reakce VJ v komentářích:
Vidlákovy Kydy Dobrý den, Danieli, nemusíte se bát, že vás tu někdo bude mazat. K vašim tezím:
1) "Vám nezatrnulo, když jedna ukrajinská raketa trefila Polsko a už to vypadalo na aktivaci článku 4 a následně článku 5?"
Situaci jsme na téhle stránce pečlivě sledovali a měli jsme náskok cca dvě hodiny před paní ministryní obrany. Takže v nějakých deset hodin jsme už celkem bezpečně věděli, že jde o raketu ukrajinského PVO. Samotná aktivace článku 4 by k ničemu nevedla. Ale všichni se zachovali dost věcně, přesně jak si věc zasloužila.
2) "Nemyslím si, že sto tisíc ukrajinských mrtvých (jak řekla Leyenová) stojí za to území."
Tak Ukrajinci nedostali úplně na vybranou, Rusko na ně zaútočilo, Rusko jim způsobilo tyto ztráty, oni se jen brání. Samo území není jen kus země - oni na něm žijí i lidé, víte? A co se děje těm lidem? V Buče zavraždili Rusové za měsíc přes 20 procent obyvatelstva, víc než wehrmacht za druhé světové. Pamatujete na varování amerických tajných služeb, že FSB má seznamy lidí určených k likvidaci? Nebylo to plané varování, jak o tom svědčí hromadné hroby v Izjumu, Lymanu, Trostjanci, Buče, Mariupolu a Chersonu. Na každém místě, které Ukrajinci osvobodí, se najdou mučírny. Chápete, jak vysoké tu jsou tu sázky? Ukrajinci hrají o existenci samotného svého národa. To není jako normalizace u nás. To je vyhlazení všech "nacionalistů" (tedy všech, kdo nesdílí ruský etnonacionalismus), převýchovu zbylého obyvatelstva, likvidace samotné ukrajinské identity.
3) "Nemyslím si, že Ukrajina tento konflikt může vyhrát a i kdyby ano, tak nás to jen přiblíží k ruské jaderné odpovědi."
Při vší úctě, nemáte žádné vzdělání, které by vás opravňovalo vynášet takové soudy. A i lidé, kteří toto vzdělání mají, jako třeba generálové Hertling či Ryan, zdůrazňují, jak velkou roli hrají tak těžko kvantifikovatelné veličiny, jako je morálka mužstva. Popravdě řečeno, Rusko v tuto chvíli již nemá na to, aby v této válce vyhrálo (v původních intencích, tedy dekapitace vlády, obsazení východní půlky Ukrajiny, zřízení loutkového západního státu). Polovina původní armády je mrtvá nebo vyřazená z boje, některé její elitní jednotky doslova přestaly existovat, ztráty na tancích jsou šokující, a i když nějaké tanky vždy bude mít, bude to spíš pod úrovní T-72. Naopak vybavení ukrajinské armády se bude v čase jen zlepšovat, stejně jako výcvik nových jednotek.
Zda je možné Rusko porazit tak, aby bylo možné obnovit hranice ze 24. 2., to je otevřená otázka, a do značné míry závisí na odhodlání Západu Ukrajinu nejen podporovat, ale i vybavit těžkými zbraněmi - už jen ATACMS by změnily rovnováhu na bojišti, o dodávkách moderních tanků či letectva nemluvě. Já osobně si jako politolog nemyslím, že by Putin musel nutně mít monopol na eskalační dominanci.
Ruská jaderná odpověď je chiméra, přelud, který má vyděsit lidi jako vy (nebo jim aspoň posloužit jako argument). Použití taktických jaderných zbraní nedává na bojišti smysl (frontová linie má 1200 km a nikde není dostatečná koncentrace vojsk, aby se něco takového vyplatilo) a Putin to neudělá ze dvou důvodů - 1) Západ dal jasně najevo, že by následovala DRTIVÁ odpověď konvenčními zbraněmi a za 2) Čína dala jasně najevo, že tím by i její vlažná podpora skončila.
4) "A nemyslím si, že by Rusko na Ukrajině zajímalo něco jiného, než riziko vzniku základny NATO."
Protože jste se nechal ošálit ruskou propagandou. Přečtěte si rok starý esej Vladimira Vladimiroviče (http://en.kremlin.ru/events/president/news/66181) o Ukrajině a o tom, že nemá právo na samostatnou existenci. O NATO jsou tam na těch 20 stranách přesně dvě věty.
Rusku jde o impérium, o zabrání někdejší kolonie, je to normální dobyvačná, imperiální a koloniální válka.
5) "Už v roce 2014 jsem tvrdil, že Ukrajina má vedle Ruska jen dvě možnosti. Buďto být přátelská, nebo zničená. Je hrozně hezké se nad tím pohoršovat, ale realita jde přesně tímto směrem."
Jinými slovy, nerespektujete teritoriální integritu Ukrajiny, právo národa vybrat si svůj vlastní osud a směřování mimo vlivovou zónu Ruska.
V tom případě vás znovu musím upozornit, že přesně toto právo zpochybnil Sergej Lavrov i u Česka.
A vy říkáte, že hranice nejsou svaté?
Zajímavé. Napadlo vás, že by mohlo jít i o naše hranice?
6) "A málokdy se ukáže, že se válka vyplatila."
Děláte, jako by si Ukrajina válku vybrala.
Ne, nevybrala, byla věrolomně přepadena, přičemž ruští politici si ještě den předtím dělali legraci z toho, že by snad někdo mohl brát pravděpodobnost ruského útoku vážně.
7) "A já si myslím, že vašim dětem mnohem víc hrozí, že budou muset válčit někde tam na Ukrajině, až budou všichni bojeschopní Ukrajinci mrtví, než že by jim ublížili Rusové, kteří došli až sem."
To jste nějak nedopočítal, bojeschopného obyvatelstva je na obou stranách dost. A lidi jako vy by se měli MODLIT, aby Ukrajina fungovala jako štít před ruskými imperiálními choutkami.
8] "A promiňte mi, na tohle vám děti nedám. Jestli chcete, dejte je vy."
Vy pořád děláte, jako by to byla nějaká volba - že třeba místo boje bychom si vyjednali nějakou prima okupaci? A že vám osobně by nic nehrozilo, protože vy jste ruskou stranu implicitně podporoval?
A zas Vidlák v komentářích
Co se týče použití jaderných zbraní - Pokud mi dáváte jako argument Putinova slova ohledně jeho imperiální politiky, tak musím konstatovat, že Putin ještě častěji než slova o tom, jak Ukrajina nemá právo na existenci, používal slova: "K čemu by nám byl svět, kdyby v něm nemělo být Rusko". Takže pokud tvrdíte, že Rusko vede proti Ukrajině úplně normální imperiální válku, tak já konstatuji ze stejných zdrojů, že Rusko je připraveno použít atomové zbraně. Víte, já mám opravdu příbuzenstvo na Ukrajině i v Rusku. Moje maminka je Ukrajinka. A tak něco vím o tom, jak se v tamních končinách přemýšlí. A také vím něco o tom, jak přemýšlí naše vláda i jak teď přemýšlí kolektivní Biden... a nemyslím si, že by Američané vyměnili Prahu či Berlín za New York. Jaderná válka může být i lokální - omezená na Evropu. Koneckonců Francie už vyhlásila, že v případě jaderného konfliktu zůstane stranou, pokud nebude sama napadena. Zase, neříkám to proto, abych Vás o něčem přesvědčil, ale abyste věděl, jak jsem ke svým postojům došel. Jak s touto informací naložíte, to je zcela na Vás.
Když to shrnu - protože si myslím, že Ukrajina přes veškerou pomoc NATO prohraje a Rusko přes všechny problémy vyhraje, tak považuji ukrajinské oběti za zbytečné. Smrt všech těch mladých kluků Ukrajině nepomůže, stejně jako Německu nepomohla smrt všech těch mladých kluků za první i za druhé světové války. Východiskem pro Německo nebyla válka, ale následná tvrdá práce a kvalitní hospodářská politika. Toto je stejně použitelný recept i pro Ukrajinu, ale nesměla by to být zkorumpovaná oligarchie. Myslím, že se časem ukáže, že ruský zábor ukrajinských území by byl menší tragédií, než ruský zábor ukrajinských území, nesplatitelné dluhy za výzbroj, zničená infrastruktura a statisíce zmařených životů. Já Ukrajincům jejich boj neberu. Jestli se chtějí bránit, ať to dělají. Jestli považují ty mnou vyjmenované ztráty za přijatelné, nemám nic proti. Ale já si prostě nemyslím, že z toho budou mít nějaký použitelný přínos. A nechci do toho být zatažen, proto využívám svých schopností, abych se spojil s těmi, kteří to mají stejně a protože si myslím, že je nás takových víc než 50% , tak si myslím, že nakonec rozhodnutí naší vlády zvrátíme. Jak vidíte, nijak mě netrápí, že se s tímto názorem nedostanu na obrazovky, umím si udělat dosah sám.
VJ opět reaguje
Ohledně síly či slabosti Ruska a jeho ozbrojených sil snadno nahlédneme, že odpověď nikdy nemohla být binární (silné v porovnání s kým?), notabene když se jeho síla vyvíjí v čase, jak ji Ukrajina s materiální pomocí Západu degraduje.
Před válkou se ruská armáda těšila značnému respektu. Po prvních měsících invaze byli četní analytici nuceni své prognózy a hodnocení revidovat. (Vzpomínáte, jak německá rozvědka tvrdila, že Ukrajina padne do 72 hodin?) Rusové nejsou ani tři metry vysocí, ale ani metr vysocí. Zkusme si to rozebrat.
Rusko se na válku léta připravovalo, věnovalo od roku 2008 armádě pět procent rozpočtu, hromadilo munici a naopak se snažilo, aby Ukrajina té munice tolik neměla (nebouchlo to jen ve Vrběticích, ale i šest dalších skladů v Bulharsku a tuším že i největší sklad na Ukrajině.) Od roku 2014 neměli přístup k nejmodernějším západním vojenským technologiím, to výrazně ovlivnilo vývoj nejmodernějších technologií. Bojeschopné tanky Armata mají asi tak tři...
Mají nicméně sedmkrát víc dělostřelectva než Ukrajinci, větší letectvo, víc raket. Taky mají zavedenou kulturu lhaní, která neumožňuje střízlivé zhodnocení situace. Jejich institucionální korupce je příšerná, přes polovinu rozpočtu na válku dokázali rozkrást. Velení je nepružné, nemají poddůstojnický sbor, iniciativa zezdola se trestá. Jejich morálka je po sérii porážek mizerná; ti vojáci dobře vědí, že jsou jen kanónenfutr. Ruská logistika nepokročila od dob 2. světové války, o paletách si nanejvýš četli, všechno jim trvá naložit strašně dlouho a jsou kriticky závislí na železnici - jakmile začnou překládat na náklaďáky, nastane velký problém a jejich postup se zadře (základní představu si uděláte třeba tady: https://warontherocks.com/.../feeding-the-bear-a-closer.../)
Jak už jsem tu někde napsal, z té armády, která v únoru zaútočila, padlo či bylo vyřazeno z boje (je těžce raněných nebo nezvěstných) přes polovinu mužstva. Do věčných lovišť odešla značná část zkušených důstojníků (viz obrázek). Žádné další operační rezervy Rusko nemá, všechny své jen trochu lepší jednotky dávno nasadilo. Pokud budou Ukrajinci pokračovat ve své "korozivní" strategii, jak jí říká generál Ryan, neubrání ani ta území, která dnes mají.
Zásadní otázka ale zní: proč proboha podporujete ruskou strategii postupné eskalace, která se jim zatím vždy vyplatila? V roce 2008 v Gruzii, v roce 2014 na Krymu a dále pak stejného roku na Donbase. Vždycky si něco ukousli a pak ukonejšili Západ a pak agresi zopakovali. V našem zájmu je uštědřit Rusům takovou lekci, aby si několik desetiletí jen lízali rány a NEBYLI další agrese vůbec schopni. Pokud si myslíte, že je lepší Rusům jen neustále ustupovat, pak je prostě jen podporujete (o důvodech takového chování ani nebudu spekulovat.)
a další VJ reakce - bohužel netuším na co (tento text pouzil i jako startér druhého postu)
1) „Myslím, že Ukrajina přes veškerou pomoc NATO prohraje a Rusko přes všechny problémy vyhraje, tak považuji ukrajinské oběti za zbytečné. Smrt všech těch mladých kluků Ukrajině nepomůže“. Záleží na definici vítězství, ale Rusko dnes již nemá žádnou zřetelnou cestu k tomu k vítězství v pravém slova smyslu, nebo alespoň v rámci cílů, které si samo vytýčilo („denacifikace“ & „demilitarizace“ – tedy změna režimu + neutralizace vojenských sil Ukrajiny). Hraje se jen o to, kolik ze stávajících územních zisků si podrží a zda přijde i o Donbas, Luhansk a Krym.
Smrt obránců Ukrajiny rozhodně NEBYLA nadarmo, protože zabránila vymazání Ukrajiny z mapy, likvidaci ukrajinské identity, likvidaci ukrajinštiny jako jazyka a obecně smrti dalších desetitisíců lidí, kteří by zmizeli v mučírnách a filtračních táborech FSB.
2) „Jestli [Ukrajinci] považují ty mnou vyjmenované ztráty za přijatelné, nemám nic proti. Ale já si prostě nemyslím, že z toho budou mít nějaký použitelný přínos.“
Nějaký jiný použitelný přínos než záchranu svých blízkých, záchranu svého jazyka, státnosti a identity?
3) „Toto [německý přístup k práci] je stejně použitelný recept i pro Ukrajinu, ale nesměla by to být zkorumpovaná oligarchie.“
Vaše starost o oligarchizaci Ukrajiny je dojemná, Danieli. Jistě jste zaznamenal, že na cestě k deoligarchizaci dosáhli Ukrajinci od revoluce důstojnosti značného pokroku, NA ROZDÍL OD RUSKA, nad jehož oligarchií jste se nikdy nepohoršoval. Ironické je to samozřejmě i od vás, protože pracujete pro Agrofert a tím i pro našeho největšího oligarchu.
4) „A nechci do toho být zatažen, proto využívám svých schopností, abych se spojil s těmi, kteří to mají stejně a protože si myslím, že je nás takových víc než 50% , tak si myslím, že nakonec rozhodnutí naší vlády zvrátíme.“
V tom se, Danieli, naprosto mýlíte. Tvrdé jádro přívrženců Ruska je u nás maličké, čítá dohromady tak pět procent. „Měkký obal“ kolem nich, tedy příznivci SPD, Trikolory a všelikých více či méně obskurních spolků, dají dohromady dalších patnáct procent.
Rozhodnutí naší vlády nezvrátíte. Z politického hlediska je celá alternativní scéna něco jako pytel blech s rozhádanými vůdci, kteří se od sebe liší hlavně výší exekuce na svou osobu.
a poslední VJ reakce
A pojďme rozebrat i druhý váš text:
1) "Je zajímavé, že Rusko začalo ve vztahu s Ukrajinou přitvrzovat až po převratu na Ukrajině a svržení proruského prezidenta Janukovyče."
Ano, protože výsledek revoluce důstojnosti, respektive PARLAMENTNÍCH VOLEB, které po ní následovaly, nedávaly Rusku šanci, že by se Ukrajina dobrovolně stala ruským satelitem na způsob Běloruska.
Když teda berete třeba otrávení Juščenka dioxinem v roce 2004 jako něco úplně normálního, co jedna země vrcholným politikům svého sousedního státu běžně dělá.
2) "V době prezidenta Juščenka byl poměr sil Rusko - Ukrajina mnohem výhodnější pro Rusko a Putin už byl u moci, ale žádnou válku nespustil. Spustil ji teď, kdy poměr sil už zdaleka není tak výhodný. Takže mluvit o tom, že by Rusové něco udělali je poněkud lichý, protože v předchozích letech mělo Rusko mnohem lepší podmínky na Ukrajinu zaútočit. Přesto to neudělalo."
To ovšem ignorujete celou řadu dalších mezinárodních okolností. V roce 2008 (Juščenko vládl v letech 2005-2010) místo Rusko zaútočilo na Gruzii. Svých cílů dosáhlo, ale generalita zjistila, že armáda byla na válku zoufale nepřipravená a že výsledky byly na dost lokální konflikt v Abcházii dost bídné. Proto Serďukov přišel s plánem dalekosáhlých reforem armády. Takže ne, v nultých letech nebylo Rusko na tak velký konflikt s Ukrajinou vůbec připravené.
A nakonec tohle:
"V roce 2014 mohlo Rusko hladce obsadit Mariupol, protože ukrajinská armáda byla v rozkladu, ale Putin separatistické jednotky před Mariupolem zastavil. Já tyto události započítávám do svých úvah. Pro mě nezačaly dějiny 24.2.2022."
Ne, nemohlo, prostudejte si aspoň základní literaturu k tématu, ano, na úrovni Wikipedie: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Mariupol_(2014)
Separatisté (lépe řečeno žoldáci naverbovaní ruským oligarchou Malofejevem) byli poraženi na hlavu praporem Azov a Dnipro-1. Mluvíme tu o ztrátách 20 povstalců a jednoho jejich BVP - to bylo ještě před angažmá malých zelených mužíčků.
Můžete si být jistý, že všechny scénáře jaderné války byly dávno teoreticky prozkoumány. Pokaždé se stejným výsledkem: tu mapu, po které šoupete žetony s jednotkami, byste klidně mohl polít benzínem zapálit. Protože MAD (mutually assured destruction) prostě pořád platí. Není žádný scénář, kdy by se taková válka dala vyhrát. Proto ji taky žádná strana nezačne.
To neznamená, že by tím nemohla začít hrozit, zvlášť z pozice "jsem úplně nepředvídatelný hráč, fakt nevíte, co bych když mohl udělat". To je pro jaderné vydírání ta nejlepší pozice.
Akorát ta druhá strana to ví.
Takže podtrženo, sečteno: jaderné zbraně jsou skvělá obranná zbraň, protože když máte ve své jaderné doktríně, že se proti pozemní invazi můžete jimi bránit, protivník to musí brát vážně.
Naopak jako útočné zbraně jsou pro kočku, protože ty taktické nepomůžou (naopak můžou uškodit, když špatně zafouká vítr; o diplomatické frontě ani nemluvě) a o nasazení strategických jaderných zbraní nikdo vážně ani neuvažuje, protože MAD.
Vážně tvrdíte, že Rusko nedělá imperiální politiku, když teda zabralo "jen" kus Abcházie, Krym, Donbas a Luhansk, načež se pokusilo zabrat celou Ukrajinu, PROTOŽE se mezitím nepokusilo o jiné invaze?
To není produktivní směr uvažování, diplomaticky řečeno. Už jen proto, že v případě Kazachstánu by do konfliktu aktivně vstoupila Čína.
Druhý post Viktora Janiše
Autor blogu Vidlákovy Kydy se zapojil do diskuse k předchozímu postu. Sice prakticky nereagoval na žádné moje námitky a debata tak zůstala přinejlepším mimoběžná, ale aspoň jsme si mohli vyměnit názory. FB to řazením komentářů vůbec neusnadňuje, tak vypíchnu aspoň závěr debaty.
Pan Vidlák míní, že oběti na straně Ukrajinců nejsou adekvátní území, které ztratili - respektive že kdyby se smířili se záborem DLR, LLR a patrně i celého pásu země na jihu až k Podněstří, zabránilo by se velkému krveprolití. Tento názor nebere v úvahu ekonomickou ztrátu (přijít o všechny přístavy je zničující), ale hlavně toho, že na daném území žijí lidé, kteří by byli vydáni všanc hordě. (Zjednodušeně 20 procent obyvatelstva, tedy 8 milionů lidí.)
Z mé poslední reakce:
1) „Myslím, že Ukrajina přes veškerou pomoc NATO prohraje a Rusko přes všechny problémy vyhraje, tak považuji ukrajinské oběti za zbytečné. Smrt všech těch mladých kluků Ukrajině nepomůže“. Záleží na definici vítězství, ale Rusko dnes již nemá žádnou zřetelnou cestu k tomu k vítězství v pravém slova smyslu, nebo alespoň v rámci cílů, které si samo vytýčilo („denacifikace“ & „demilitarizace“ – tedy změna režimu + neutralizace vojenských sil Ukrajiny). Hraje se jen o to, kolik ze stávajících územních zisků si podrží a zda přijde i o Donbas, Luhansk a Krym.
Smrt obránců Ukrajiny rozhodně NEBYLA nadarmo, protože zabránila vymazání Ukrajiny z mapy, likvidaci ukrajinské identity, likvidaci ukrajinštiny jako jazyka a obecně smrti dalších desetitisíců lidí, kteří by zmizeli v mučírnách a filtračních táborech FSB.
2) „Jestli [Ukrajinci] považují ty mnou vyjmenované ztráty za přijatelné, nemám nic proti. Ale já si prostě nemyslím, že z toho budou mít nějaký použitelný přínos.“
Nějaký jiný použitelný přínos než záchranu svých blízkých, záchranu svého jazyka, státnosti a identity?
3) „Toto [německý přístup k práci] je stejně použitelný recept i pro Ukrajinu, ale nesměla by to být zkorumpovaná oligarchie.“
Vaše starost o oligarchizaci Ukrajiny je dojemná, Danieli. Jistě jste zaznamenal, že na cestě k deoligarchizaci dosáhli Ukrajinci od revoluce důstojnosti značného pokroku, NA ROZDÍL OD RUSKA, nad jehož oligarchií jste se nikdy nepohoršoval. Ironické je to samozřejmě i od vás, protože pracujete pro Agrofert a tím i pro našeho největšího oligarchu.
4) „A nechci do toho být zatažen, proto využívám svých schopností, abych se spojil s těmi, kteří to mají stejně a protože si myslím, že je nás takových víc než 50% , tak si myslím, že nakonec rozhodnutí naší vlády zvrátíme.“
V tom se, Danieli, naprosto mýlíte. Tvrdé jádro přívrženců Ruska je u nás maličké, čítá dohromady tak pět procent. „Měkký obal“ kolem nich, tedy příznivci SPD, Trikolory a všelikých více či méně obskurních spolků, dají dohromady dalších patnáct procent.
Rozhodnutí naší vlády nezvrátíte. Z politického hlediska je celá alternativní scéna něco jako pytel blech s rozhádanými vůdci, kteří se od sebe liší hlavně výší exekuce na svou osobu.
Reakce Vidláka
Zašel jsem jenom, abych řekl co si myslím a proč si to myslím. Nereagoval jsem na Vaše námitky, protože se Vás nesnažím přesvědčit. Vím předem, že by to bylo zbytečné. Nemá žádný smysl, abych vás přesvědčoval, že všechny ty mučírny a filtrační tábory jsou víc ukrajinská propaganda než realita. My dva se lišíme především v tom, že vy ukrajinským zprávám věříte a já jim nevěřím. Já sleduju i ruskou propagandu, čtu Al-jazeeru, sleduju pokud možno i čínské zdroje a myslím si, že na konci toho všeho bude zjištění, že vám lhali ti, kterým jste věřil a že právě díky tomu byla poháněna válka, kterou Ukrajina nikdy nemůže ani vyhrát, ani zaplatit. Vy si představujete Rusko jako zdivočelé hordy. Já si je představuju jako stejné lidi, jako jsme my. Ale tohle všechno se nakonec ukáže, pak se k této debatě můžeme vrátit. Naše debata je mimoběžná, protože používáme rozdílné zdroje informací a rozdílně s nimi nakládáme. Vy věříte jiným zdrojům než já a oba jsme přesvědčeni, že z nich umíme vyfiltrovat pravdu. Naše debata má smysl v jediném - ukázat, že se dá vést slušně a řekněme i věcně.
Reakce VJ
Nakonec na to vždycky dojde - v debatách s dezinfo scénou se nedohodnu na jakémkoli referenčním rámci. Jsem vystudovaný politolog, přeložil jsem jednu knihu Richarda Dawkinse o vědecké metodě a jsem VELMI skrupulózní, co se týče verifikace a falzifikace, kritiky zdrojů atd. Nedělá mi problém změnit názor, pokud se ukáže, že nová fakta nasvětlují věc jinak a lépe.
Příznivci "systémové alternativy" se ovšem vyznačují zejména tím, že podle jejich názoru mají nejen právo na své vlastní názor, ale na svoje vlastní fakta.
A to je jádro pudla. Klidně se můžeme spořit ohledně účinnosti sankcí, to je zajímavé téma hlavně ve střednědobém horizontu. Ale nemůžeme se proboha přít o existenci filtračních táborů a ruských mučíren, nebo třeba o masakrech v Buče nebo Izjumu. To je na úrovni popírání holocaustu. Nemluvě o tom, že tohle vůbec není první případ existence filtračních táborů, Rusové je přece důsledně využívali v první i druhé čečenské válce, stejně jako existují na území Donbasu. O lágru Izolace jste snad slyšel, ne?
Vy se domníváte, že si dokážete namíchat ten informační koktejl tak, aby se k vám dostalo všechno, akorát že když vyloučíte západní média a budete číst leda Scotta Rittera a Rybara, dostane se k vám leda ruská propaganda.
Druhá reakce Vidláka
Já jsem zase Vidlák. Dělám sice hlavou, ale dělám skutečné věci, které potřebujete k životu. A prostě si myslím, že se realita začíná rozcházet s vaším viděním světa a to tak rychle, že mi přibývají příznivci jak na běžícím pásu. Podle mě žijete v úplně jiné realitě než já a nechápu, jak můžete vidět věci tak jak je vidíte a nevidíte, co vidím já. A když sleduju, kolik lidí kolem mě se propadá do bídy a jak nevhodně řeší takhle vláda jejich problémy, tak jsem celkem pevně přesvědčený, že tu brzy bude dějinný zlom jako v roce 89. A co se týče těch vlastních faktů. Tak jako si nedělám iluze o Rusku, nedělám si ho ani o Západu. I Západ má své smyšlené záminky, intervence z politických důvodů, má své převraty a vůbec mu nevadí třeba rozřezávánín novinářů Saúdskou arábií. Nevšiml jsem si, že by kvůli tamnímu porušování lidských práv někdo zaváděl cenový strop na ruskou ropu. A protože mám v Rusku hodně přátel i z Česka, tak vím, že tam docela pohodlně a spokojeně žijí i pod upírem jako je Putin. Myslím si, že Západ jde do háje a brzy to všichni zjistíme.
Reakce VJ
Zdroj by byl. RIA Novosti, tedy ofiko státní agentura, publikoval zjevně genocidní záměry s Ukrajinou zde: https://ria.ru/20220403/ukraina-1781469605.html
Českých překladů je několik, cituji například tento:
http://tapolitika.cz/.../denacifikace-ukrajiny-ria-novosti/
(Nacisté konečné řešení židovské otázky přísně tajili, ale Rusové ne.)
Asi takhle: před 24. únorem jsem psal glosy z literárního světa (jsem totiž překladatel beletrie) pro tři čtyři tisíce lidí. Vytříbené nekonfliktní publikum, pro mě značka ideál.
Po invazi jsem měl pocit, že jsou tradiční média pomalá a že v nich chybí odborníci na to, co je teď důležité - a tak jsem začal překládat analýzy vojenských teoretiků a ruských sociologů a vůbec lidí, kteří by k danému konfliktu měli co říct.
Své čtenáře jsem nešetřil, třeba článek od Faridy Rustamové měl 13 normostránek. Překvapilo mě, že to začalo zajímat dost lidí. Ale... dělal bych to stejně, i kdyby to zajímalo jen pár desítek lidí.
Takže o lajky s vámi fakt soutěžit nebudu - vy si to patrně hlídáte, protože máte politické ambice, já nemám vůbec žádné a psát jednodušeji kvůli tomu teda taky nebudu.
Druhý komentář Vidláka
Co se týče příznivců Ruska - já jsem ještě ani jednoho nepotkal. Neznám osobně nikoho, kdo by tu chtěl zavádět režim podle ruského vzoru. Největší proruskost se omezovala na konstatování, že Putin je pro Rusko dobrým prezidentem. Alternativa skutečně představuje asi 15% hlasů. Ale já považuju to, že jsou jako pytel blech za výhodu, nikoliv nevýhodu. A když se podíváte na poslední volbu prezidenta, tak tam vidíte, že maličko nadpoloviční většina vaše vidění světa tak úplně nesdílí. I poslední volby do parlamentu, kde se s ruskou kartou pracovalo nejen směrem na Babiše, ale i na SPD, ukázaly, že je to cca 50/50. Kdyby se kterákoliv Trikolóra, Přísaha nebo ČSSD dostaly do sněmovny, tak byl Babiš premiér a pětikolka seděla v opozici. Hlasů pro nás je ve společnosti víc, než pro vás. Že to v praxi dopadlo jinak, to tak prostě je. A vzhledem k práci a oblibě vašeho Derniéra bych řekl, že příště to doopravdy bude jinak. Ledaže by se ještě víc cenzuroval twitter, víc cenzuroval fejsbůk a víc na mě zaklekli manipulátoři a factcheckerři a ještě více jste blokovali takové, jako jsem já. To je vaše jediná šance, abyste udrželi poměry.
Reakce VJ:
Ani ne, podle všech průzkumů vychází, že klasické libdem názory na tak 33 procent populace (klasika: urbánní populace s vyšším vzděláním). Kde jen o to, kdo ji zrovna reprezentuje a jaké koalice je schopna uzavřít.
Ale 33 je pořád víc než 20.
Celé je to seřazené tak jak mi to FB naservíroval, snad je to správně...
Komentáře
Okomentovat